Postup a metody mapování
Na úvod je důležité zmínit, že pro mapu pro orientační běh není nezbytně nutná absolutní přesnost, daleko důležitější je přesnost relativní, tedy správné vztahy mezi sousedními objekty. Pro snazší práci v terénu jsou důležité kvalitní podklady. Pokud jsou podklady přesné, není nutné v terénu nic přeměřovat a mapování je jednodušší a svižnější. Proces mapování nezahrnuje pouze samotné práce v terénu, jedná se o komplexní problematiku.
Obecný postup mapování můžeme definovat těmito pěti body:- 1. Seznámení s terénem, posouzení podkladů, stanovení klasifikačního schématu
- 2. Změření, zakreslení a úprava polohové sítě – zejména základní linie, jako jsou cesty
- 3. Zjištění výšek na základní síti
- 4. Plošné mapování, včetně kreslení vrstevnic
- 5. Závěrečná revize mapy v terénu po dokreslení počítačem
První bod zahrnuje zejména získání podkladových dat. Ty mohou být buď přímo poskytnuty zadavatelem, nebo je tento úkol v kompetenci každého mapaře. Přehled podkladů, které jsou dostupné v ČR, a jejich charakteritika je uveden v sekci Dostupné podklady v ČR. Jejich optimálním výběrem se pak zabývala bakalářská práce a její výsledky jsou shrnuty v sekci Kvalita podkladů.
Body 2-3 se týkají přímo mapování v terénu a metody, které se k tomu používají, jsou uvedeny v příslušných sekcích. Navíc je zde také uveden rozdíl mezi klasickým a přímým mapováním a také možnost využití GPS pro mapování. Po mapování v terénu přichází na řadu kreslení na počítači, nejčastěji v programu OCAD. Na závěr celého mapování je pak ještě potřeba revize mapy v terénu a případné odstranění nejasností a nepřesností.
Podrobněji je postup i metody mapování včetně všech pomůcek a tipů řešeny na webové stránce Zdeňka Lenharta Tvorba map pro orientační běh.
