Příprava mapových podkladů pro mapování pro OB

Situace v ČSSR do roku 1989

V počátcích orientačního běhu u nás (rok 1950) byly jako mapy pro závody používány velmi kvalitní mapy vojenské i hospodářské. Kvalitní však nebyly z pohledu OB, ale v porovnání s obdobnými mapami v jiných státech. Aktuální podrobné mapy byly v 50. letech tajné, a proto se závodilo na starších mapách běžně používaných při pěší turistice. Jednalo se o tzv. speciálky. Byly to mapy vojenského původu v měřítku 1 : 75 000. Již ze samotného měřítka vyplývá, že mapa neobsahovala řadu důležitých detailů – například síť průseků a cest, malé terénní tvary apod. Dalším problémem této mapy byla její zastaralost, její poslední aktualizace proběhla v letech 1818 – 1923. Hustá kresba v mapě vyžadovala, aby se závodník při jejím čtení zastavil a v klidu, často s lupou, studoval další postup.

Pro tehdejší závody tyto mapy postačovaly, jelikož výsledky závodů byly závislé také na výsledcích úkolů, které se plnily na kontrolách. V roce 1960 však došlo ke změně pojetí orientačního sportu. Bylo převzato klasické severské pojetí běhu s orientací. Byla zrušena povinná zátěž a odpadly bodované otázky na kontrolách. Tím se požadavky na přehlednost, přesnost a věrnost mapy velmi zvýšily.

Koncem 50. let se začalo přecházet na pětibarevné státní mapy 1 : 50 000 a od roku 1960 na vojenské mapy 1 : 50 000. Navzdory větší přehlednosti a přesnosti oproti tzv. speciálkám, nebyly tyto mapy pro účely OB zcela vyhovující. Při Mistrovství ČSSR v roce 1963 byly poprvé použity vojenské mapy 1 : 25 000. Všechny tyto mapy, nebo pouze výřezy z nich, si oddíly půjčovaly v mapové službě Geodézie nebo ve Vojenském zeměpisném ústavu (dále VZÚ). Byl to utajovaný materiál, mapy bylo nutné evidovat a po závodě vrátit.

Rokem 1966 začalo asi pětileté období revolučního vývoje map pro orientační běh. Bylo to období hledání, názorových sporů, nadšení a obětavé průkopnické práce. Tvorba speciálních map pro orientační běh byla zpočátku v rukou závodníků, pořadatelů a kartografických samouků. První speciální mapu vytvořil Jindra Novotný roku 1966 pro „Putovní zvonec“ ve Zlíně. Hned poté se objevily další speciální mapy v Šumperku, Brně i na dalších místech. Jednalo se o mapy překreslené z vojenských map. Pro ulehčení kresby se zvětšovala ekvidistance a bylo vynecháno značné množství detailů. Nicméně pro orientační běh to byl obrovský pokrok, protože mapy zůstaly po závodě běžcům pro diskusi a další trénink.

Pro závody „Pohár časopisu Turista“ v roce 1966 došlo k uzavření dohody mezi ústředím orientačního sportu a VZÚ. Tato dohoda umožňovala kvalitně a prakticky zdarma tisknout výřezy z originální kresby topografických map 1 : 25 000 s vynecháním všech textů, výškových a jiných číselných údajů. V roce 1968 se objevily první amatérské mapy, které obsahovaly dokreslené detaily, současně byly v barvách podle severských vzorů a doporučení IOF.

Na podzim roku 1968 byla ustanovena československá mapová komise. Významnou akcí mapové komise bylo první školení „dobrovolných kartografů – dokreslovačů map“ v říjnu roku 1968. Byl zde prezentován cíl mapaře, kterým byla přesná mapa s množstvím detailů, klasifikovaná z hlediska orientačního běžce a ne vojáka či národohospodáře.

V 70. letech pokračovalo mapování v rukou amatérů, jelikož technické vybavení profesionálního kartografa a možnost kvalitního tisku byly nedostupné. Běžně se již používaly podklady 1 : 10 000. V průběhu let se zlepšovala celková organizace, technické podmínky i kvalita map. Mapová komise vynaložila velké úsilí na podporu materiálního vybavení a konání každoročních školení. Financování tvorby map z fondů Národní fronty pro masový rozvoj umožnilo výrobu vlastních map i finančně slabším oddílům. Ale stále zde zůstávaly problémy se získáváním a kvalitou podkladových map a od roku 1971 také s nutností schvalovacího řízení na Ministerstvu národní obrany (dále MNO) a v Ústavu geodézie a kartografie.

Mapa Putovního zvonce z roku 1966

ČSOS Mapový portál ČSOS IOF Geoportál ČÚZK Magnetická deklinace Meteorologická stanice Brno-Židenice

Ivana Jankovičová, Brno 2015